Od roku 2019 si 8. říjen – Památný den sokolstva připomínáme jako významný den České republiky. Letošní rok je pro nás všechny o to významnější, že slavíme 160. výročí založení Sokola. S oběťmi mnoha našich bratří a sester je pak spojeno především 80. výročí atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Připomeňme si tedy 8. října společně všechny, kdo se za uplynulých 160 let nesmazatelně zapsali do historie našeho hnutí.
Památným dnem sokolstva si připomínáme statečnost sokolů během 2. světové války. Reinhard Heydrich krátce po svém příchodu do protektorátu v roce 1941 zahájil faktickou likvidaci sokolské organizace a jejích čelných představitelů. Zásah proti sokolům gradoval v noci ze 7. na 8. října 1941, kdy byla zahájena „Akce Sokol“. Byli při ní systematicky zatýkáni členové vedení sokolské obce, žup i funkcionáři sokolských jednot. Celkem bylo postiženo na 1500 sokolů. Hlavním argumentem byla skutečnost, že organizační aparát Sokola sloužil v masovém měřítku odbojovému hnutí.
Právě události z 8. října 1941 vedly následně k tomu, že se sokolové a sokolky s doslova sebevražedným obětováním zapojili do příprav likvidace Reinharda Heydricha.
Dne 8. října symbolicky uctíme nejen pět tisícovek sokolů a sokolek, kteří položili své životy v protinacistickém odboji, a mezi nimiž bylo i na 150 spolupracovníků výsadku Anthropoid podílejících se na přípravách atentátu na Reinharda Heydricha, ale i všechny sokoly, kteří padli v letech 1. světové války v řadách československých legií bojujících za vznik samostatného státu, stejně jako sokoly a sokolky z řad 3. protikomunistického odboje.
Vzpomeňme 8. října společně na všechny sokolky a sokoly, kteří v pohnutých dobách našich novodobých dějin obětovali pro svou vlast to nejcennější.
Jako symbol Památného dne sokolstva byl vybrán František Pecháček, sportovec, československý olympionik, sokolský činovník, autor legendární sletové skladby mužů z roku 1938 nazvané „Přísaha republice“. Jako jeden z čelných představitelů domácího odboje byl v roce 1944 umučen nacisty. Poslední slova Františka Pecháčka pronesená ke spoluvězňům zněla:
„Sbohem, bratři, vím, že jdu na smrt, ale nebojím se jí. Statečný muž umře jednou, jen zbabělci umírají stokrát. Umřu s klidem, protože vím, že naše oběti nebyly marné.“
