Je sobota 17. června 2023 lehce před 10. hodinou. V roli nezasvěceného návštěvníka náborového dne města, který si jde prohlédnout nabídku aktivit roudnických spolků a klubů, vcházím na Tyršův stadion. Jeho plocha je poseta lidmi hemžícími se kolem přístřešků se stolky a židlemi. Vládne tu ruch posledních úprav před zahájením náborové akce místních spolků a klubů pod záštitou Města Roudnice nad Labem. V cestě mi stojí poutač s informační mapkou stadionu s umístěním jednotlivých stanovišť. Čtu názvy aktivit, některé samozřejmé, jiné zní alespoň povědomě. Nad několika váhám a netuším, co si za nimi mám představit. Se zvědavostí vcházím na atletickou dráhu a na plochu.
Sokol – Rodiče a děti
Na kraji travnaté plochy se shlukl sokolský oddíl rodičů a dětí. Tady jsou na domácí půdě. Starosta Sokola Kuba Vysoký velí ke společnému focení. Cílem oddílu je rozvíjet hrou a zábavným cvičením pohybové dovednosti u nejmenších dětí. (U tatínků a maminek pochopitelně také.) Překvapivě velký podíl na činnosti oddílu mají otcové. Děti se oťukávají a učí se zapojovat do kolektivu. Pokud se někdo z rodičů zdráhá svěřit vlastní potomstvo cizím trenérům a cvičitelům nebo se děti nedokážou ani na chvíli odloučit, tento oddíl je pro ně to pravé ořechové. Navíc zde není třeba žádného speciálního vybavení. Stadion v létě a školní tělocvična v zimě poskytuje vše, co je potřeba.
Sokol – Sportovní gymnastika
U sokolů zatím zůstávám. V gymnastickém sektoru se cvičí na nářadí. Dřív se tvrdilo, že gymnastika je základem všech sportů. Dnes je na ústupu, ne však v Sokole Roudnice, který má ne jeden, ale dva gymnastické oddíly. Jeden dívčí pod vedením Zdeny Lískové a Lindy Dobiášové, druhý mužský, jímž se čas od času mihne i nejedna žena, aby mezi chlapy zacvičila sestavu na vysoké či nízké hrazdě, kruzích i mužských bradlech nebo na koni s madly. K nácviku stojek sokolové vynesli z nářaďovny stálky, což jsou zmenšená bradla. Do gymnastiky patří taky přeskok přes švédskou bednu, kozu nebo koně bez madel. Specialitou ženské gymnastiky jsou zase bradla s nestejnou výškou žerdí a kladina.
Indoor Skydiving
Po gymnastice mě zaujal Indoor Skydiving, jeden z těch pro mě tajemně znějících pojmů. V místě ukázky stojí přistavená obytná dodávka s roztaženou stříškou a zázemím. Na místě se dozvídám od Radka Meduny, co Indoor Skydiving znamená. Jde o simulaci volného pádu a létání lidí ve větrném tunelu, s prvky akrobacie. Tady to nezkusím, ale i podle ukázek je to pořádný odvaz. Lidi v elastické kombinéze a přilbě skočí úzkým vchodem do průhledného tunelu, kterým žene vzhůru proud vzduchu, a letí, jako kdyby právě vyskočili z letadla. Tento sport prý lze provozovat od pěti let, zatímco na skok z letadla si člověk musí ještě pár let počkat.
Jak akcelerovat kreativitu
O trošku chytřejší přecházím k dalšímu názvu aktivity, znějícímu mně spíš jako otázka: Jak akcelerovat kreativitu. S tímto nápadem přišla stará známá (tedy pardon, hlavně známá), Maruška Krejčová, která má stále víc a víc nápadů na akceleraci kreativity. Nabízí lekce jógy, meditace, cvičení na balančních deskách, pilates, cvičení pro ženy po porodu, aromaterapie, projekt Boomerang bags – ekologický způsob nakupování, nebo třeba renovaci vily Bechlín pro rozvoj turismu. Sama hned ochotně pózuje na balanční desce. Sám sebe se ptám, jak to všechno může stíhat.
Spolek Teofil – komunitní centrum
S tou otázkou v hlavě se obracím vedle, k expozici komunitního centra spolku Teofil. Centrum provozuje kroužek pro handicapované děti s různými typy postižení. V nabídce je i cvičení pro děti ve věku od 12 do 24 měsíců, či pořádání letních příměstských a pobytových táborů. Centrum Teofil se zaměřuje i na práci se seniory s demencí, jenž jsou vlastně taky tak trochu dětmi. Menší i větší návštěvníci tady s nadšením brali do rukou smyslové pomůcky, barevná sklíčka ke koukání na svět podle nálady, kostičky, destičky, kroužky, vajíčka a jiné chytré hračky.
Poledance Roudnice
Přes červené sklíčko jsem zahlédl Poledance. Krásný výhled. Děvčata v přiléhavých úborech se střídají v ukázkách vzdušné akrobacie na svislé tyči, v zavěšeném kruhu a v šále. Je to hezká podívaná i bez barevného skla. A je k neuvěření, co tyhle slečny dovedou. Cvičitelka Lucka Pětníková mi tvrdí, že na cvičení stačí ruce a nohy, ale hned dodává, že ani to nemusí být úplná pravda. Prý chystá program i pro amputáře. Asi ví, co dělá. Její holky vyhrály mistrovství ČR v Polesportu. Přesvědčuje mě, abych si taky něco zkusil. Říká mi, jak se mám chytit šály rukama a kam zatočit nohy. Za chvilku visím v šále hlavou dolů, ani nevím jak.
Fotbal SK Roudnice
Ještě se mi točí hlava a už klopýtám na hřiště s umělou trávou k dalším děvčatům. Musím si přiznat, že kopaná není mužskou výsadou. Fotbal SK Roudnice cílí nábor na žákyně a dorostenky. Dvě mladé fotbalistky v pruhovaných dresech předvádí dětem práci s míčem a herní dovednosti. Z Roudnice a okolí už hraje 60 až 70 děvčat 2. ligu dívčího fotbalu, která vznikla před dvěma lety. U nich radši nezkouším nic, abych se neztrapnil.
Tenis Roudnice
Hned vedle na umělé trávě má Podřipská tenisová škola ukázku tenisu. Trenéři si natáhli přenosnou síť, půjčují dětem krátké rakety a měkké míčky. I oni se snaží ukázat něco z jejich sportu. Trenér pinká přes síť jeden míček za druhým, kluci naproti se snaží je vracet. Na rozdíl od trenéra kluci občas trefí, občas ne. Dáváme se do řeči. Dozvídám se, že s měkčími míčky se snáz začíná. Na září plánují vedle na tenisových kurtech samostatný nábor.
Basketbalová Akademie 2006
Opouštím umělku. Cestou zpět na plochu stadionu nelze minout Basketbalovou Akademii 2006. Košíkáři postavili na atletickou dráhu dva různě vysoké koše a kuželky na slalom s míčem. Několik trenérů na místě neúnavně cvičí zájemce v driblinku a střelbě na koš. Ti šikovnější prý můžou rovnou nastoupit do základní sestavy. Tuším sice, že to bude jen basketbalová latina, ale na něco se nováčci chytit musí. Zatím si s Jardou Pazourkem chvíli povídáme o pokračující stavbě jejich nové haly.
Jachting Roudnice
Od košů mířím k lodím. Ano, i lodě tu dnes jsou, plachty nejde přehlédnout. Jachting Roudnice si na stadion přivezl dvě plachetnice. Ta menší vypadá jako dětská hračka, ale je to certifikované jednoposádkové plavidlo třídy Optimist. Větší loď je třída Cadet pro dvoučlennou posádku. Plachtu obsluhuje kosatník a kormidlo kormidelník. Lodě jsou majetkem klubu, dětem od 7 do 17 let se půjčují na tréninky a závody. Lituji teď toho, že na stadionu místo porostu není vodní plocha. Klub trénuje na Labi, na závody vyjíždí na jezera, řeky a přehrady. Pro závodníky je podmínkou projít zdravotní prohlídkou a umět plavat.
BK Real – Florbal
Od plachet mě vítr zavane do skokanského sektoru, kde teď stojí zmenšenina florbalového hřiště z plastových mantinelů. Kluci i holčičky si tu zkouší práci s forbalkou a děrovanými míčky. Ve florbalovém klubu pod hlavičkou BK Real jsou děti od 5 let až po dospělé. Kluci trénují v hale Pod Lipou a pravidelně se umísťují v Ústeckém přeboru.
Karatedó Steklý
Další zastávkou je karate, konkrétně ukázka bojového umění Karatedó Steklý. Na pěnové tatami podložce se tu drobná holčička právě snaží natrénovat techniku úderu zavřenou pěstí na starším bráchovi s odrážečem v rukách. Podle trenéra může karate nabídnout předsportovní přípravku s koordinačním cvičením zaměřeným na jemnou motoriku pro děti od 4 do 6 let. Děti od 6 let už cvičí klasické karate. Získají tu zdravé sebevědomí, smysl pro fair-play, fyzičku a uvědomí si, že prohra neznamená konec světa. S karate pro život mohou začít i senioři v libovolném věku.
Aeroklub Roudnice
Přecházím k exponátu, jaký na stadionu určitě ještě nebyl. Aeroklub Roudnice na nohejbalovém kurtu rozložil jednomístný větroň. Rozpětím křídel zabírá víc než je šířka kurtu. K výcviku slouží dvoumístné stroje. Stáří pasažéra závisí na úvaze pilota, obvykle to je 10 až 12 let. Výcvik létání může začít ve 14 letech. Neodolal jsem, sedl si do kokpitu a vzal knipl do rukou. Je tam místa tak akorát. Můžu potvrdit, že je to zajímavý zážitek i na zemi. Pokládám otázky a dozvídám se zajímavosti. Třeba to, že hmyz na křídlech zhoršuje aerodynamické vlasnosti větroně, proto se za letu stírá speciálním zařízením ovládaným z kabiny.
Crazy mažoretky Roudnice
Jsem zpátky nohama na zemi. Konkrétně u Crazy mažoretek. Na letáčku mají výzvu: Přidej se k nám! Beru si to osobně. Ptám se, jestli můžu i já. Jedna z mažoretek se smíchem odpovídá, že ano. Sám doplním, že by to bylo až moc crazy. Správným adeptem je dívka od 5 let s týmovým duchem a vlohami pro pohyb. Mažoretky nabízí tanec, pohybovou průpravu, práci s náčiním, základy gymnastiky a baletu a taky hromadu zábavy. Mažoretkový sport má prý i svoje mistrovství republiky, mistrovství světa a světový pohár.
ČAC Roudnice – Veslování
Další zastávkou na okružní cestě kolem stadionu jsou veslaři Českého athletic clubu Roudnice. Pod stanem mají tři veslařské trenažery, nutno dodat, že všechny obsazené dětmi. Vyzvídám, k čemu trenažer slouží. Místo vesel se tahá za rukojeť na šňůře. Slouží k nácviku tempa a síly. Nelze na něm natrénovat rovnováhu, tu veslař získává jen ve veslici na vodě. Aktivní závodníci trénují v sezóně na vodě prakticky denně. Trenažerová sezóna nastává v zimě, kdy se s lodí na vodu nedá vyplout.
Fotbalový klub Dynamo Podlusky
Vedle veslařů se prezentují další fotbalisti. Fotbalový klub Dynamo Podlusky buduje na hřišti nové tréninkové zázemí. Nabírá kluky i holky od 5 let. Jejich ukázkové hřiště je celý den plné dětí, které kopou na branku jeden míč za druhým. O fotbal je evidentně zájem.
Krav Maga
Od kopání do míče přecházím k ukázce sebeobrany Krav Maga. Jak poznamenal instruktor Krav Maga: „Když nakopnu soupeře na fotbale, budu pokárán. Když to udělám v sebeobraně při napadení, budu pochválen.“ Tohoto pána bych nechtěl naštvat, napadne mě. Krav Maga je izraelský sebeobranný systém vycházející z přirozených reflexů. Děti učí formou hry obranné techniky pro odvrácení útoku. Užitečné pro život, může se hodit, řekl bych. Instruktoři působí například na Gymnáziu Roudnice nebo na základních školách, kde mají připravené výukové semináře. Tady si zájemci můžou zkoušet zákroky na gumovém panu Bobovi. Do panáka Boba jsem si nepraštil ani nekopnul, zato jedna nebojácná dívka mu dala takovou ránu, až mu odletěla kšiltovka. Taky byla pochválena.
Praotci Roudnice – Baseball
Těsně před závěrem dnešní akce se dávám do řeči s Alešem Karpíškem, trenérem mládeže klubu baseballu Praotci Roudnice. Klub vloni oslavil 30. výročí vzniku. Ve školách dělá v hodinách tělocviku miniturnaje pro žáky 1. a 2. tříd. Jeden z adeptů se právě učí odpalovat míčky ze stojanu. To je přesně věc, která táhne zájemce k baseballu. Odpal míčku do sítě si zkouší taky Míša Šindrbalová. Vypadá, že baseballovou pálku už někdy v ruce držela. Další atrakcí je nadhazování míčku proti radaru s měřením rychlosti.
Akce je u konce. Strávil jsem na stadionu celý den a obešel, co jsem stihl. Bohužel mi nezbyl čas na všechny ukázky. Málokdy je, jestli vůbec někdy bylo, k vidění tolik sportů pohromadě. Omluvit se musím hokejistům, stolním tenistům, šachistům, pétanquistům, orientačním běžcům, lezcům, breakdancerům, hasičům, skautům i DDM Trend, umělecké škole a Ekocentru Hláska. Snad příště.
Za nápad na dnešní přehlídku sportů a dalších činností můžeme poděkovat místostarostovi města, Richardovi Červenému a za precizní organizaci zastupitelce Míše Šindrbalové. Oba tu byli vidět skoro celý den. Měl jsem možnost mluvit s mnoha zajímavými lidmi, kteří by si zasloužili medaili za práci s dětmi a mládeží. Naštěstí ještě nevymřeli. Po prázdninách bude opravdu z čeho vybírat, tak si to vážení rodiče i s dětmi nechte přes prázdniny projít hlavou.
Pavel Kautský