Exkluzivně Vám přinášíme přepis jedinečného interview, které bude otištěno v příštím čísle časopisu Tětiva. Redaktor Alois Končík (AK) vyzpovídal lučištnického šampiona Josefa Strefila (JS) ze Střelských Hoštic.
AK: Dobrý den, jsem rád že jste svolil k rozhovoru.
JS: Když to musí být…
AK: V sobotu 13. června 2026 odpoledne se konal v jedné části sportovního areálu TJ Sokol Roudnice nad Labem turnaj v terčové lukostřelbě na vzdálenost 20 metrů s použitím terčů o průměru 40 cm. Každý střílející vypustil 60 šípů ve 20 sériích po třech šípech. Kromě velikosti terčů při uvedené vzdálenosti vše probíhalo podle psaných i nepsaných (etických) pravidel sportovní terčové lukostřelby asociace WA (World Archery). Nebo se mýlím?
JS: Nemýlíte.
AK: Proslýchá se, že název závodu byl, s přihlédnutím k pořadateli turnaje – roudnickému sokolskému oddílu tradiční lukostřelby, zvolen hlavním organizátorem akce podle jména jedné z postav dobrodružného románu Poslední mohykán. Je to tak?
JS: Ano.
AK: Zavřené zdroje hovoří o tom, že se turnaje účastnilo devět borců a tři borky, tedy celkem úžasných 12 startujících, z nichž šest bylo domácích a šest přespolních. Soutěžilo se prý ve třech kategoriích: dospělí – BB (bare bow), dospělí – TR (tradiční reflex) a dospělí – BHR (lovecký luk). Můžete tuto informaci potvrdit, nebo vyvrátit?
JS: Potvrdit.
AK: To je skvělé! Maximální počet bodů mohl být 600, ani o jeden víc. Nepřepočítal jsem se?
JS: Nepřepočítal.
AK: Nastřílel někdo tento počet?
JS: Můžete to zopakovat?
AK: Aha…. Myslíte si, že bych mohl jako přílohu k záznamu našeho rozhovoru publikovat výsledkové listiny?
JS: Myslím.
AK: Hlavní organizátor turnaje – Honza Špringl – mluví o tom, že ze strany výboru místní sokolské jednoty měl maximální podporu, a to nejen morální. Navíc registrace na turnaj byla prý poprvé dělána díky členovi uvedeného orgánu Pavlu Markovi on-line, a to vůbec poprvé v historii konání akcí roudnického Sokola. Správce stadionu Vláďa Chrpa byl také lukostřelcům nadmíru nápomocen, za což mu prý patří dík, stejně jako hospodářce Markétě Havlatové za administraci startovného. A dále v souvislosti se zásluhami zmiňuje i grafika Vítka Tomáše za návrh diplomů i medailí a Jardu Vysokého za jejich výrobu. Je neskutečné, kolik lidí mimo lukostřelecký oddíl se do přípravy akce zapojilo. Nevymýšlel si Honza Špringl?
JS: Nevymýšlel.
AK: Člen roudnického oddílu Roman Zábranský přišel po hlavním závodě s třešničkou na dortu – rychlým závodem na principu eliminačních soubojů dvojic; organizátor turnaje to nazval „Sokolím bonusem podle Romana“. Základní pravidlo bylo, že se ho bude účastnit pouze osm střelců a střelkyň odpočítaných od posledního umístěného v hlavním závodě. Kdo v tomto závodě zvítězil?
JS: Na Honzu Špringla se zeptejte někoho jiného.
AK: Chcete ještě něco dodat?
JS: Snad jen, že Honza Špringl se domnívá, že všichni z roudnického lukostřeleckého oddílu, co se do přípravy, organizace a zajištění průběhu turnaje zapojili, jmenovitě Ondra Číž, Kája Dunajová, Vojta Kerda, Petr (Dan) Vondra a Roman Zábranský, si zaslouží velké poděkování. A dík prý patří i všem hostům, že o turnaj projevili zájem a v konkurenci závodů Českého lukostřeleckého svazu, Asociace tradiční lukostřelby či svazu České 3D lukostřelby se rozhodli přijet právě do Roudnice. Neméně také Honzovým kamarádkám a kamarádům, kteří sice z luku nestřílejí, ale přišli, aby po turnaji konané večerní posezení před sokolskou klubovnou pozvedli svým muzikantským uměním. Nu, a dále bych chtěl poznamenat, že jsem roudnickému turnaji, ani zmiňovanému posezení, vůbec nebyl přítomen.
AK: Je tragické, že zrovna ve chvíli, kdy jste se rozhovořil, musíme naše interview kvůli přidělenému počtu znaků (včetně mezer) ukončit. Děkuji Vám za Vaši ochotu a výřečnost.
A Vy, vážení čtenáři, za odměnu, že jste text dočetli až sem, vězte, že se jednalo o fiktivní rozhovor nežijícího redaktora s nenarozeným šampionem pro neexistující časopis, ovšem s uvedením pravdivých informací. A to bez přispění umělé demence. Šípům svist.
Honza Špringl
Ahoj všem. Nebylo nás mnoho, vypadalo to, že bude pršet, ale nakonec bylo počasí krásné a vše se vydařilo. A přestože nás bylo málo, organizační náročnost není o nic menší než pro větší závody. Takže palec nahoru a díky Honzovi i celému sokolskému sdružení za organizaci celé akce. Rád vás podpořím i příště! Je fajn setkávat se s přáteli z lukostřelby a v dobrém duchu poměřit síly.
Opravdu pěkná forma článku! Mám z fotek udělat obvyklou otevírací galerii?
Moc pěkný, čtivý literární počin, přinášející zaslouženou pochvalu skvělému počinu sportovně společenskému. Dobrá práce, výborně odvedená, JS!