Sokol si dal těžký úkol, ve shodě žít spolu vůkol, v mysli vlast mít, v paži sílu k dosažení vzletných cílů, jedno tělo, jedna duše; mezi sebou nedřít suše. Je to úkol nadlidský, odjakživa, navždycky. Jde to však, když vtipná mysl neustále hledá smysl všelikého počínání, z nějž to dobré vždycky chrání. Jsme po valné hromadě opět v dobré náladě, usazení večer v klubu jak chrup plný zdravých zubů; bratři, sestry; páni, paní, všichni krapet namazaní. Proto nedrhneme spolu u zasedacího stolu. Naše loňské usnesení letos o moc jiné není; v dnešní době zní dost směle: Přivést nové cvičitele.
