28. října dopoledne byla zase na hoře Říp i pod ní taková mlha, že i ptáci chodili pěšky. Ani sokolové nebyli výjimkou. Jen my, pořadatelé sokolského výstupu na Říp, jsme s červeným stanem, stolky, vlajkami a zásobou upomínkových předmětů vyjeli až k Boumově chatě autem, abychom byli včas připraveni na nápor příchozích, kteří stoupali nahoru na horu ze všech stran.
Lidi začali chodit záhy, jako by nemohli dospat. Brzo udělali frontu; skoro jsme nestačili rozdávat pamětní listy, odznaky, turistické nálepky a otisky razítek jako v Ostře sledovaných vlacích. V poledne před rotundou Svatého Jiří zazněla živě z trubky Česká státní hymna a po krátkém proslovu emeritního starosty T. J. Sokol Roudnice, bratra Tomáše, slavnostní pochod sokolů Lví silou. Těch, co se ve sváteční den vydalo oslavit 104. výročí vzniku republiky výstupem na Říp, bylo za čtyři hodiny odhadem na čtyři stovky.
Po poledni se kromě slunce objevila i skupina zvláštních turistů. Místo nohy měli protézu, ale dobrá nálada z nich sálala na hony daleko. Osmělil jsem se a zeptal se, co jsou zač, a dozvěděl se: Spolek No Foot No Stress; parta lidí po amputaci končetiny, kteří to nevzdali a chtějí dál chodit, běhat nebo tancovat; kteří se rozhodli žít navzdory handycapu. Měli stejný nápad jako sokolové v mlze. Šli pěšky a ve státní svátek k založení republiky společně vyšlápli na vrchol Řípu. Pro ně to byl první ročník. Pro nás je to nezapomenutelný zážitek, cenná zkušenost i osobní příklad. Co jim scházelo na těle, to dohnali duchem a pílí.
Přesně za rok se prý chtějí vydat znovu. My se budeme těšit, a jak jsem viděl jejich elán, oni taky.
Nazdar, držíme palce!
Pavel Kautský
5
