Je den 105. výročí vzniku samostatného československého státu, 28. října 2023. Po roce se vracíme na vrchol hory Říp. Pod Boumovou chatou stavíme sokolský stan. Očekáváme převážně pěší turisty, kteří si přijdou pro pamětní list a razítka za výstup. Nejvíc se těšíme na spolek No Foot No Stress, partu lidí po amputaci končetiny, s jejich fyzioterapeutkou Hankou Kohoutovou. Víme, že přijdou. Minulý rok jsme se tu setkali náhodou. Letos jsme nic neponechali náhodě a domluvili se předem.
Amputáři si dali sraz v poledne pod Řípem na krámském place. První beznozí turisté v doprovodu partnerů, rodičů či sourozenců, se na vrcholu objevují za hodinu. Chce se říct, že jdou po svých, ale úplně přesné vyjádření to není. U kapličky se jich sešlo šestnáct na společné focení a i s doprovodem je jich všude plno. Na mou neomalenou kontrolní otázku, kolik tady chybí končetin, dostávám rychlou a jasnou odpověď. Nahoru letí devatenáct paží. Šestnáct lidí vyšlo na Říp bez devatenácti nohou, s osmnácti protézami a několika francouzskými holemi.
Ani v houfu ampuťáků různého stáří nejde přehlédnout mladíka o dvou francouzských holích, bez obou nohou, s jednou protézou. Tak vyšel nahoru na horu. Úctyhodný výkon. Kde má ale druhou protézu? Napadají mě teorie o nestejně poraněných nohách, rozdílném hojení a všelijakých komplikacích s přechodem na protézy. Vyptávat se nechci. Nezdá se mi vhodná chvíle na otázky, čím si každý z nich prošel.
Někdo se však zeptal cestou, nebo nejspíš už dole. Vysvětlení je tak prosté, že jednodušší být nemůže. Zapomněl ji doma. Jiní by možná plán dosáhnout vrcholu památné hory přehodnotili a oželeli pod tíhou nepříznivých okolností, vzniklých spojením tělesného handycapu s hlavou děravou jak hlava Děda Mrazíka. Ne však tenhle borec. Potvrzuje tak rčení: Co nemám, to nepotřebuji. Musím jen chtít a musí mi to za to stát.
Připravil jsem jim malé překvapení. Na vzrostlý buk u Boumovy chaty nahazuji lano, pevný konec ovážu prusíkem a na karabinu cvakám sedák. Lezecká houpačka je hotová. Kdo se chce proletět volným prostorem po dráze tvaru kruhové výseče o poloměru asi 6 metrů, má možnost tady a teď. I s protézou se dá nasoukat do sedáku a zhoupnout. Žádný zázrak, ale několika odvážlivcům, ochotným vyzkoušet něco nového, to radost udělá.
Podle rozdaných diplomů se tu vystřídalo přes 600 turistů. U rotundy zase zněla z trubky Česká státní hymna a slavnostní pochod sokolů Lví silou. Takový byl letošní Sokolský výstup na Říp. Nazdar za rok, nebo třeba už 25. května 2024 s No Foot No Stress na Sněžce. No problem! Máme se od nich co učit. Ale všechny protézy raději s sebou.
Pavel Kautský
3
1