A přece se cvičí!
Jistě nikoho nepřekvapím tvrzením, že současná situace v nouzovém stavu, prodlužovaném jako předvolební sliby politiků, nikterak nepřeje sportu, obzvlášť ne tomu kolektivnímu. Vloni touto dobou byla v plném proudu halová sezóna. Všude se cvičilo, hrálo, posilovalo, trénovalo i závodilo. Sportovci si podávali dveře; hodiny v rozvrzích nekomerčních sportovišt byly rozebrány a termíny těch komerčních se zamlouvaly dlouho dopředu. Asi to tak bylo správně, protože pravidelná tělesná aktivita je prospěšná při udržování tělesného i duševního zdraví.
Nyní tomu tak bohužel není. Teď jsou prozatím všechny tělocvičny nuceně uzavřeny a zejí tichou prázdnotou, stejně tak i ostatní vnitřní sportoviště včetně zimního stadionu s umělou ledovou plochou. A jestli náhodou nejsou, za týden zase klidně můžou být zavřené. O správnosti těchto opatření nemám v úmyslu polemizovat. Nepřísluší mi to. Rád bych jen vyjádřil smutek nad tímto neutěšeným stavem. Všem nám chybí ty dny a hodiny, kdy jsme se scházeli, abychom dobrovolně a s radostí nutili svá těla rozhýbat se, procvičit staré dovednosti, protáhnout zkrácené svaly, uvolnit ztuhlé klouby, okysličit a prokrvit orgány, odbourat stres, ventilovat emoce, vyplavit do krve dopamin a endorfin nebo si třeba taky udělat žízeň.
A přece není úplně mrtvo. Člověk, jak známo, je tvorem značně přizpůsobivým. Vždy hledá nové možnosti a náhradní cesty, když ty staré nelze použít. Ten, kdo si neumí svůj život bez aktivního pohybu představit, si vždycky nějak poradí. Našel si i ke sportu svou vlastní cestu. Spousta lidí začala cvičit v domácích podmínkách. Jednotlivce nebo páry vídáme běhat v okrajových částech města. Pravidelní běžci mají několik oblíbených tras, které střídají. Komu nepřirostl k srdci běh a vystačí si s rychlou chůzí, ten město obchází nebo chodí do polí a ordinuje si klidně vzdálenosti srovnelné s kilometry odběhanými běžci. Donedávna též kdo mohl, jezdil na kole. Skalní cyklisti jezdí dál, ani zima je neodradila.
Pozornost a samostatný odstavec si zaslouží lezecká komunita soustředěná kolem lezecké stěny v Roudnici. Ani v dnešní komplikované době se nevzdala lezeckých aktivit a i při dodržení nastavených epidemických pravidel dokáže fungovat právě na venkovní umělé stěně nebo v lokalitách s přírodními podmínkami pro sportovní lezení. Nespornou výhodou tohoto sportu v současných podmínkách je skutečnost, že si při něm vystačí dva jedinci znalí jištění. Nejmladší z nich, školou povinné děti, lezou s jedním nebo s oběma rodiči. Nejstaršímu, který je na stěně téměř denně, do šedesátky mnoho nezbývá. Tito lezci vylezli nespočet cest v Tiských stěnách, v Českém středohoří, ve skalních útvarech v okolí Berounky a v mnoha dalších lokalitách, (a pak zase ve zdraví slezli). Na místní stěně vyřešili stabilní osvětlení a ve svém sportu tak nejsou limitováni ani brzkou tmou. Jen zima není pro každého. To už je úplně jiná disciplína. Všichni se těší na vyhřátou překližku v interiéru lezeckých center.
Za zmínku stojí rovněž naše sokolská gymnastika mužů s letošními čerstvými posilami, plnými elánu do nářaďového cvičení. Za normálních okolností bychom už dávno měli po venkovní sezóně na stadionu uklizeny hrazdy a kruhy a cvičili ve školních tělocvičnách. Letos jsme cvičení venku protáhli. Dvě hrazdy a kruhy v sektoru doskočiště jsme nechali stát až do prosince a sokolsky se tužíme. Sice je zima a tma, žerdi hrazd v teplotách kolem nuly zebou, až to bolí, ale když se chce, jde to i za svitu čelovek nebo s přiživením se světlem halogenových lamp na víceúčelovém hřišti s umělou trávou. Staří sokolové z časů dávno minulých by se určitě divili, za jakých podmínek se dá předvádět gymnastika na úrovni. Už jsme dokonce z hrazdy odstraňovali led. I my netrpělivě čekáme na otevření tělocvičen.
Navzdory chorobám je na vzestupu i obliba venkovního otužování ve studené vodě. Otužilci od léta chodí třikrát týdně do Labe pod vorovkou nebo na pískovnu v Dobříni. Vícero lidí propadlo tomuto trendu, který prospívá nejen tělu, ale i duši, a posouvá osobní hranice každého, kdo se odváží to vyzkoušet a namočí tělo do přísných přírodních vod. Tomu, kdo překoná nastavení vlastní hlavy, je odměnou doslova restart organismu, rozproudění krve, očista orgánů, rychlejší regenerace svalové hmoty po zátěži, vyplavení metabolitů a další zdravotní benefity.
Roudnická veřejnost snad v této nelehké době ocení dobrou vůli sokolů. Sokol na podporu sportovní činnosti nechává nadále pro místní občany denně přístupný Tyršův stadion, i po 15. listopadu, do kdy je otevřen občanům dle smlouvy s Městem Roudnice n.L. Občané města tak zatím až do Vánoc mohou využít zařízení stadionu k idividuálnímu sportovnímu vyžití. Pro jednotlivce je to vítaná možnost, jak se rozhýbat a nemuset kvůli tomu nikam mimo město. I místní hokejisti a fotbalisti z Podlusk chodí dvakrát týdně trénovat na hřiště s umělou trávou vedle kina Sokol. Naše sportoviště zůstávají v provozu díky zdravému jádru sokolské členské základny, která ani v zimě nezahálí. Obzvlášť stadion vyžaduje pravidelnou každoroční péči.
Také letošní 38. ročník tradičního Silvestrovského Běhu okolo Hasy, pořádaný už tradičně naší tělocvičnou jednotou, je pro tentokrát připraven jinak. Rozhodli jsme se zachovat kontinuitu v pořádání závodu, ale nabídnout běh náhradním způsobem, akceptujícím nemožnost hromadných akcí. V podmínkách zdánlivě neslučitelných s početně nejúspěšnější akcí celého roku lze závod uskutečnit individuálním způsobem s využitím informačních technologií. V kalendáři budoucích událostí na našich stránkách naleznou zájemci podrobné instrukce k registraci ve startovním systému a způsobu měření času při absolvování trasy. Časové rozdělení startovního pole do doby od 18.12.2020 do 3.1.2021 umožní všem účastníkům zaběhnout oblíbenou trať bez nechtěného srocování v místě konání.
Ačkoliv tento způsob závodění postrádá atributy osobních setkání na konci roku, je to jediná možnost, jak zachovat pěknou tradici, vzrostlou z ideje a následné sázky několika nadšenců, kdo z nich na Silvestra dřív oběhne kolečko se startem a cílem u již dávno zaniklé hospody Hasa. O to více se všichni můžeme těšit na dobu, až zase bude možné závodit doopravdy, v atmosféře napjatého očekávání v jeden čas na startovní čáře tělo na tělo, dýchat soupeřům na záda nebo naopak utíkat těm slabším a nenechat se doběhnout, abychom se všichni spolu sešli v cíli, sdíleli čerstvé zážitky a společně při vyhlášení vítězů zatleskali těm nejlepším.
Přeju nám všem, abychom se bez ohledu na věk či výkonnost už brzo zase mohli potkávat v tělocvičnách, halách, při trénincích i na závodech. A taky, nenechme se otrávit, žijme správně a buďme zdrávi.
Pavel Kautský
jednatel T. J. Sokol Roudnice n.L.
