Vyrazili jsme na výjezdní trénink do Skalan. Vůbec jsme se netěšili. Tušili jsme, že to bude pěkný vopruz. A taky že jo. Počasí bylo na pytel: Modrá obloha a slunečno. Parkurová trať v roklích Českého ráje byla rozmanitá a její terče rozestavěné tak, že šípy nebylo možné ztratit. Od Roudnice k Roudnici jsme se my, co jsme jeli v jednom autě, jen smáli. Ve Skalanech se k našemu řehotu přidali i ti, co jeli v jiných vozidlech. Na místě jsme se setkali s kamarády z jiných klubů, s kterými jsme se promíchali do střeleckých skupin. No, řekněte, nebyla to votrava?
Ale dost!!! Přestaňme v trendu vycházejícího z domluvy před výpravou, že se nebudeme těšit. Aby to vyšlo. A záměr byl naplněn.
Přesná polovina našeho oddílu se v sobotu 22. dubna sešla na 3D parkurové trati v Českém ráji, kde má své zázemí LK Ostrostřelci Skalany. Obešli jsme 28 3D terčů – maket zvířat různých velikostí, rozestavěných v členitém terénu pískovcové krajiny. Areál je volně přístupný kdykoliv komukoliv, kdo je ochoten zachovávat jeho pravidla. Samozřejmě po zaplacení poplatku, v dnešní době skutečně symbolického. Trať začíná u usedlosti manželů Obročníkových, členů výše zmiňovaného klubu, kteří nás srdečně přivítali.
Něco k pravidlům areálu? Kromě zachovávání zásad bezpečné střelby může každý lučištník při tréninku na skalanském parkuru zasáhnout jeden terč jen dvakrát. Polyuretanová zvířata totiž nejsou vůbec levná a každý zásah je přibližuje k vyřazení z provozu. Toto pravidlo jsme samozřejmě bezezbytku zachovávali, nicméně první dva vypuštěné šípy z každé mety jsme si počítali podle pravidel aktuálně platných v Českém poháru – soutěži pořádané svazem České 3D lukostřelby.
Parkurový okruh jsme obešli ve dvou skupinách s kamarády z jiných klubů (Sokol Dobřichovice, První královský lukostřelecký klub a Pražské větve), které již známe odjinud a s nimiž jsme si dali ve Skalanech sraz. Během pochůzky však většina z nás netušila, že vrchol má přijít až po jejím skončení. Pro nás – roudnické ho připravil náš spoluoddílník Martin D.
„Na závěr budeme střílet na tygra a klokana“, oznámil nám.
„Tys přivezl tygra a klokana?“ zeptali jsme se, neboť nám nebylo známo, že by tyto terče byly součástí tratě.
„Jo, přivezl,“ upřesnil Martin vážnou dikcí, která nepřipouštěla alternativní výklad.
Následně na terčovnici na rozstřelišti pověsil tygra a klokana: Dvě gumová zvířátka; no, spíše zvířátečka. Z 20 kroků, odkud jsme na ně měli střílet, byla sotva vidět.
„Tak střílejme,“ vyzýval nás s potutelným úsměvem Martin.
Úsměv mu však zmrzl ve tváři, když Vláďa L. klokánečka sejmul druhým výstřelem a vzápětí tygříčka trefila Kája D., a to dokonce prvním šípem. Martin si ani nestačil vystřelit. No, asi dobrej voddíl. A o jakou formu zvířátek se vlastně jednalo? Na tuto otázku odpoví…. fotopříloha.
Když jsme sbalili svá lukostřelecká fidlátka, sedli jsme si na louku na sluníčko, někteří se poklonili sponzorovi, který dodal tygříčka a klokánečka (viz foto), zahráli pár písní (viz foto), účastnili se slavnostního křtu „skalanského kamínku“, jak nazval Jarda Obročník zvaný Klacek balvan vztyčený nedaleko své usedlosti (viz foto), a nakonec se usnesli, že je čas k odjezdu.
Netěšili jsme se a vyšlo to.
Ať to lítá!
Honza Špringl
Fotopříloha:
