Pokračování článku: Cvičiště a bojiště: Příběh sokolské odhodlanosti
V osvobozené vlasti r. 1918, v den radosti každého Čechoslováka, kdy Praha vítala prvního prezidenta naší republiky T. G. Masaryka, doprovodila roudnická jednota na poslední cestě svého nejzasloužilejšího člena, zakladatele jednoty a po celá desetiletí jejího vůdce, bratra Ervína Špindlera.
V nové republice rychle stoupá počet členů Sokola. První valná hromada zvolila za přítomnosti 110 členů do správního výboru tyto sokoly: starosta Ant. Blažka, místostarosta Václav Horák, náčelník Jos. Šmelhaus, náčelnice Bož. Roztočilová, jednatel Lad. Mach, pokladník Boh. Pospíšil.
Dne 8. března 1919 bylo zakoupeno stavební místo pro budoucí sokolovnu se stadionem od Probožství roudnického v ceně 90 000 Kč. Přibývalo darů na stavbu od nejmenovaných dárců, významných podnikatelů, stolních společností, Okresního výboru roudnického atd. Sokolská akademie 13. dubna vynesla 3 395 Kč. Počet členů v této době je 50 mužů, 42 dorostu, 61
dorostenek, 147 žáků a žaček, 96 posluchačů Střední hospodářské školy v Roudnici. V létě byl zahájen vojenský výcvik Sokolské župy Podřipské v Terezíně. Šibřinky, konané v únoru 1920, se vydařily se ziskem 7 373 Kč.
Jelikož po vzniku republiky se do naší jednoty nahrnuli „lidé pochybné jakosti“, byla zvolena očistná komise. Byla též opět podána žádost na ministerstvo vnitra o koncesi na biograf – ač nebylo valné naděje na úspěch tohoto.
Činnost Sokola probíhala na jaře ve znamení příprav na VII. všesokolský slet. V květnu se konaly rozřazovací závody Župy
Podřipské v sokolských disciplínách. Za naši jednotu závodilo 11 bratří, 6 sester, 12 dorostenců a 22 dorostenek. V červnu se
konal župní slet. Jak praví kronika: „Cvičilo se ladně a ukázněně dle pořadu za neutuchajícího potlesku diváků.“ Na sletu v Praze cvičilo 64 mužů a 77 žen. Poprvé zavlála prezidentská vlajka nad tribunou hostí.
V září se konal v Roudnici okrskový dětský den, na němž cvičilo 110 žákyň, 55 žáků, 28 dorostenek a 10 dorostenců. V r. 1922 se cvičilo v propůjčené tělocvičně měšťanských škol, a to v pondělí a v pátek od 7–8 hod. ženy, 8–9 muži. V úterý
a ve čtvrtek od 5–6 posluchači hospodářské školy, od 7–8 dorostenky, 8–9 dorostenci. Ve středu a v sobotu od 14–15 žáci,
16–17 žákyně.
Rok 1924 je mezníkem v dějinách naší jednoty. Valná hromada se rozhodla přikročit ke stavbě 1. etapy nové tělocvičny – to jest ke stavbě cvičiště, čili stadionu, k němuž bude pozdější tělocvična přiléhat. Bylo nutno vypsat nové pracovní povinnosti
(100 hodin) a členskou daň. Slavnost prvního výkopu doprovázel trubačský sbor.
Od května bylo na staveništi rušno. Bratři a sestry závodili mezi sebou o prvenství v počtu odpracovaných hodin. Kopali, vozili kolečka, pěchovali půdu a vůbec konali veškeré nádenické práce, jak právě třeba. Potřebné zaměření a práce na stadionu řídil br. inž. Dvořák. Od pracovní povinnosti byli osvobozeni pouze členové starší 60 let. Pracují však také četní dobrovolníci. Je přemístěno 8 000 m³ zeminy do výše náspů až 3,2 m nad původní terén. Na výsledku má zásluhu 536 pracovníků. Z toho je členů Sokola 388. Obětaví majitelé potahů půjčují tyto bezplatně k dovezení 800 vozů štěrku a 1 000 vozů písku. Významně
pomáhají podniky Pracner, Bächer, Meva a další.
Členstvo dokončuje na jaře 1925 zemní práce urovnáním náspů, ochozů a cvičiště. Dále hloubí příkopy pro drenáže a kanalizaci. Je vybudována podpěrná betonová zeď ve tvaru podkovy o délce 215 m. Na obou koncích tribun se staví pokladny. Sedadla jsou zatím přibita na kolíky zatlučené do země. Plocha pro cvičící je 94 × 66 m. Na plochu se vejde při prostných 1 600 cvičenců. Tribuny se sedmi řadami sedadel mají 3 188 míst.
Vybudování stadionu si vyžádalo mnoho úsilí a nemalých obětí všech členů naší jednoty sokolské i dalších příznivců a přátel.
Dne 20. června večer se konala na stadioně tělocvičná akademie. „Poprvé se nesly zvuky hudby našeho trubačského sboru
širou prostorou stadionu.“ V neděli 21. června se odebírá na stadion průvod, v němž pochoduje 672 žáků, 726 žaček, 171
dorostenců v kroji, 119 ve cvičebním úboru, 120 dorostenek ve slavnostním kroji, 409 ve cvičebním úboru, 92 mužů a 90 žen.
Průvod stanul před radnicí, kde promluvil starosta města br. Antonín Broft a župní starosta br. dr. A. Blažka. Poděkování bylo vysloveno též náčelníku čacké naší sokolské jízdy br. Josefu Kunygrovi.
Hlavní sletové dny k oslavě dokončení stadionu se konaly 27. a 28. června a byly pro Roudnici opravdu nezapomenutelnými
svátky.
Autorem pamětního spisu, z něhož jsme především čerpali, byl bratr dr. Antonín Blažka.
Jiří Růžička
