„Dle předpovědi má začít zítra padat sníh,“ řekl první.
„A od Vánoc nepřetržitě mrzne,“ řekl druhý.
„A já mám čtyřkolku v opravě,“ upozornil Vápno.
„Nepřivezeme si tedy sáňky?“ navrhla Věra.
„A něco, čím uděláme díry do zmrzlé země,“ dodal Zdeněk.
Od lakonických konstatování se následně odvíjela důležitá debata v rámci přípravy našeho čtvrtého přeboru v terénní terčové lukostřelbě pár dní před jeho konáním.
Byl čtvrteční večer a před stadionem naší jednoty jsme nakládali terčovnice s příslušenstvím do Vápnovy dodávky. V sobotu 10. ledna 2026 nás čekala příprava tratě v jedné zapadlé lokalitě litoměřického okresu. O den později závod.
Neděle, kdy se přebor konal, byla nádherná. Modrá obloha s dekorací mráčků, zasněžená, avšak sluncem prosvícená krajina, navíc zasypaná sněhem sahajícím vzrostlému lučištníkovi nad kotníky. A povětří kořeněné mrazem šimrajícím v chřípí.
Neděle byla odměnou za sobotní dřinu.
„Kam se hrabe Gladiátor…“, konstatovala Verča po dostavění trati, která má s tímto vytrvalostním závodem zkušenost z pozice účastnice. Kdo s námi neprožil sobotní galeje při přípravě trasy a zázemí, nepochopí, co lukostřelba obnáší.
1) Přípravu dřeva do kamen a krbu společenského sálu chaty, kterou jsme si prostřednictvím Vápna pronajali od místního mysliveckého spolku. Dřevo jsme museli obstarat, nařezat a naštípat. Dík patří i Vápnovu synovi a jeho kamarádovi za pomoc s odvozem dřeva traktorem.
2) Odházení sněhu před chatou v místech, kde mělo být rozstřeliště, tj. místo pro rozcvičení střelců před zahájením závodu, a parkoviště.
3) Rozvoz dvaceti terčovnic převážně na sáňkách a jejich instalace na okruhu dlouhém více než dva kilometry. Vápno totiž mohl kvůli sněhu a nesjízdnému terénu využít svou dodávku pouze na zlomečku délky tratě. Jeho čtyřkolka dlící v opravě nám skutečně chyběla.
4) Na každém střeleckém stanovišti bijákem a palicí prorazit zmrzlou zem, do vzniklé díry zatlouci dřevěný kůl a na něj nasadit terčovnici. Podobně připravit i místa s kolíky – metami, od kterých střelci na terče vysílají šípy. To vše v členitém, nerovném a terasovitém terénu, na loukách i v remízcích, v kterých jsme prostříhávali střelecké průzory, pokud to bylo nutné. Nu, a vedle toho ještě odházet sníh v koridorech za terčovnicemi, aby závodníci úspěšněji hledali šípy je minoucí. Také celou trať vyznačit orientačními páskami a v nepřehledných místech šipkami, dále dálkoměrem změřit vzdálenosti mezi metami a terči, každou metu opatřit číslem a na jeho zadní stranu napsat naměřené hodnoty v metrech. A k tomu ještě udělat spoustu dalších dílčích úkonů.
Věřte, nevěřte, ale někteří členové našeho oddílu, jmenovitě podle abecedy Dan, Drobeq, pisatel této statě (Honza), Ondra, Vápno, Vojta, Verča, Věra a Zdeněk se od 9:30 do 18:00 skoro nezastavili; večer některým ukazovala počítadla na mobilech více než 22 000 kroků. Nicméně i další členové oddílu se do přípravy důležitým způsobem zapojili, byť na jiných frontách: Roman uvařením nedělního oběda (ve formě skvělého guláše) pro všechny účastníky a starostí o kuchyň, Karolína přípravou medailí, vybíráním startovného a podílem na poklizení chaty, Martin přípravou rozstřeliště a zapojením do úklidu tratě. Snad jsem se nikoho nedotknul, když jsem nezmínil úkoly, které plnil. Bylo jich hodně a byl by to dlouhý výčet. Co však určitě stojí za vypíchnutí, tak to je nadmíru kamarádský přístup Zdeňka a Věry: ačkoliv se podíleli na sobotní přípravě tratě i zázemí a na závod se velmi těšili, nakonec se rozhodli kvůli řešení sněhové kalamity v místě svého domova závodu neúčastnit. I přesto však v neděli odpoledne ze 40 km vzdálenosti přijeli, aby nám pomohli s úklidem. A dále je nutné zdůraznit Vápnův vklad do konání přeboru, ať jednáním s místním mysliveckým spolkem o trati a pronájmu chaty, poskytnutím svého vozového parku či kouzelnickým umem. V sobotu ráno totiž přičaroval traktor s pluhem, jehož řidiče okouzlil tak, že protáhl cestu z vesnice do údolí k chatě. Pravda, místo kouzelnické hůlky sice použil bankovku, ale i tak… stačilo jen pomyslet, pronést dexempo… nebo tak něco… a najednou – kde se vzal, tu se vzal… pluhař.
Nu, prostě, hezké momenty přicházejí, když se jim jde naproti. Třeba i čepováním dobrého pivního moku zajištěného znalcem Drobqem či zpěvem při kytarách v průběhu sobotního večerního posezení u krbu a kamen v myslivecké chatě. Toho se zúčastnili nejen někteří závodníci z řad domácích i hostí, ale i další kamarádi, včetně starosty naší sokolské jednoty. Leckteří z nich přespali ve spacácích na tanečním parketu, jímž chata oplývá, někdo i v mraze před chatou, když ho ven vyhnalo hlasité snění některých spáčů.
Účastníci, pravidla, stupně vítězů, ceny a suvenýry
Závodu se účastnilo celkem 22 střelců a střelkyň: 11 domácích (Sokol Roudnice nad Labem) a 11 hostí, z nichž někteří nejsou členové žádného klubu a jiní střílí za Sokol Dobřichovice, Kentaur Pardubice a Ostrostřelce Skalany.
Oproti minulým ročníkům byl závod jednokolový. Trať totiž mohla být letos poprvé postavena nikoliv s 10 jako loni, ale s 20 polyuretanovými terčovnicemi, a to díky laskavé podpoře výboru naší jednoty, který schválil pořízení chybějícího rozdílu v tomto vybavení. Pravidla přeboru opět vycházela z mírně upravených regulí terénní terčové lukostřelby asociace World Archery. Úprava se týkala použití jediné velikosti terčů o průměru 40 cm na všechny vzdálenosti a také kategorií, do kterých byli střelci a střelkyně rozděleni: muži – BB, muži – TR/BH/LB/HB a ženy – TR/BH/LB/HB. Každý závodník vystřelil z jedné mety směrem k terčům tři šípy, dohromady tedy 60 šípů v rámci celého závodu. Nejdelší střelecká vzdálenost mezi metou a terčem čítala 27 metrů.
V kategorii ženy – TR/BH/LB/HB (celkem šest startujících) získala zlatou medaili Dobromila O. (Ostrostřelci Skalany), stříbrnou Markéta Ž. (Ostrostřelci Skalany) a bronzovou Martina K. (Sokol Dobřichovice). V kategorii muži – TR/BH/LB/HB (celkem 14 startujících) obsadil první příčku Jiří P. (bez klubového zařazení), druhou Stanislav H. (Ostrostřelci Skalany) a třetí Jan Š. (Sokol Roudnice n. L.). V kategorii muži – BB se utkali dva borci: zvítězil Pavel C. (Kentaur Pardubice) nad Vladimírem G. (Sokol Dobřichovice). Oba obsadili i první dvě místa v absolutním pořadí, třetí v něm byl výše zmiňovaný Jirka P.
Reprezentativní medaile opět namalovala naše členka Karolína D. a každý z výherců obdržel také láhev jednoho z vinařství litoměřického regionu. Ceny si samozřejmě nemohli odvézt všichni, na rozdíl od krásných dřevěných přívěsků na památku, které z vlastní iniciativy vyrobila Věra G., také roudnická sokolka.
Kam se hrabe STS Chvojkovice Brod!
Natožpak Gladiátor!
Nazdar a šípům svist!
Honza Špringl
Fotogalerie
7
3
1
Hezky sepsáno a chci tímto poděkovat Honzovi a všem jeho sokolíkům za příkladnou organizaci závodu a skvělé zázemí v myslivecké chatě jako stvořené pro tyto účely. Zimní lukostřelbu miluju i když člověku kroutí prsty mráz. Ta atmosféra je prostě neopakovatelná. Sluníčko a křupající sníh pod nohama byl pro tento den jistě snem, který se do puntíku vyplnil. Ještě jednou tedy velké díky, moc jsem si to užil a těším se na další pokračování.