Život klubu Sokol

Karlovo absolutorium

My, sokolové, nemáme v Roudnici jen vlastní stadion, kino a dětské hřiště. Máme i svou klubovnu. Je malá, ale naše. Kdo neví, jde o nenápadný domek za zdí hřiště vedle vjezdu zimního stadionu. Funguje jako místo setkávání, zábavy a občerstvení po cvičení (případně náhrada cvičení, podle možností každého bratra či sestry).

V klubu se odehrává neformální část spolkového života. Vedou se tady (ne)důležité hovory o všem možném, slaví se tu životní jubilea členů, občas zní i živá hudba a zpěv. Toto dění se neobejde bez přiměřené konzumace. Součástí klubu je účelné zázemí s pivní pípou. Dobroty k zakousnutí dodávají převážně sestry; ve dnech, kdy se slaví, předvádí kulinářskou dovednost jubilanti.

O nápoje a pípu se v uplynulých čtyřech letech staral svědomitě náš bratr Karel Nedvěd, bývalý hospodář a dobrovolný klubový vrchní, nyní už taky bývalý. Svou čtyřletou službu bližním se rozhodl ukončit a jít do dúchodu i v klubu. Jak se rozhodl, tak taky udělal. Na další období si zamluvil židli v koutě, odkud má přehled, a nechá se už jen obsluhovat, pokud vydrží sedět.

Nutno říct slovy atleta, že Karel nastavil vysoko laťku. Celou tu dobu točil poctivé pivo, vedl pivní statistiku i účetní záznamy, vybíral a opatroval naši útratu. Z jeho činnosti i ze záznamů je zřejmá nesmlouvavá přesnost metodika a důslednost cifršpiona. Spokojenosti ostatních sokolů věnoval stovky hodin času bez nároku na honorář. Poslední soudek vytočil 14. února 2023, nebo to alespoň tvrdí.

Poté obřadně předal veškeré záznamy, finanční výtěžek čtyřleté klubové konzumace a klíče od klubu do rukou komise, kterou si sám vybral. Tím možná končí éra točeného piva v klubu Sokol. Náhradu za něj nemáme. Zatím jsme plynule přešli na lahvové. Na životě v klubu se nic jiného nemění. Uvidíme, co nového přinese budoucnost.

Karle, děkujeme!

Pavel Kautský