Zprávy z trávy

U nás v trávě se od půlky července dějou věci, jaké tady nikdo nepamatuje. Tolik ruchu a šramotu v ní snad ještě nebylo. Jestli teď ale čekáte, že přijde líčení zážitků Ferdy Mravence, brouka Pytlíka a dalších hrdinů z knih Ondřeje Sekory, jste na omylu. Řeč bude o něčem jiném. A pokud myslíte na bůhvíco s konopím, jste taky vedle.

Řeč je o letitém porostu uprostřed našeho stadionu. Říkáme mu jednoduše trávník, ačkoliv s trávou má společného už jen málo. Původně, bezmála před sto lety, kdy si stadion sokolové vybudovali, asi opravdu šlo výhradně o trávu. Tu však postupem času vytlačily jiné druhy flóry. Nyní je travami zastoupena jen asi desetina vegetace, zbytek je takříkajíc plevel. Skládá se z jetele, jitrocele, tolice, řebříčku, sedmikrásky, štírovníku a dalších převážně dvouděložných bylin, přirozeně se držících v této lokalitě díky tomu, že snesou místní podmínky včetně sucha a věčného ušlapávání školáky, atlety, gymnasty a jinými dvounohými škůdci, pohybujícími se po ploše dle vlastní libovůle. Byliny to sice všechno snášejí, ale nedostávají, co by si zasloužily. Z toho důvodu neprospívají tak, jak bychom si zase my, sokolové, představovali. V sezóně jsme nanejvýš zařídili posečení a čas od času natáhli hadici, kam dosáhla, na skromnou zálivku.

Ať už je rostlinný kryt plochy stadionu tvořen čímkoliv, usoudili jsme, že je na čase, dát mu po všech těch letech nějakou tu péči navíc a přičinit se k jeho obnově. A tak jsme si do areálu pustili odborníka na zeleň a na trávníky zvlášť. Po deštích bylo zalito a tráva příhodně narostlá. Navrhl nám za slušný peníz dvoutýdenní postup pro zlepšení stavu té naší sešlapané louky. Nám se zdál návrh rozumný. Plácli jsme si a zahradník se dal hned do díla.

Den první – Velkou chlapskou hračkou, co umí jezdit a sekat, o kousek zkrátil porost a metr po metru začal se svou paní ručně plít okolek dráhy.

Den druhý – Když se rostliny na ploše zvedly, je zase o něco málo zkrátil sekačkou a pokračoval v ručním čištění okolku.

Den třetí – Vegetace dostala pohov na vzpamatování. Kdyby se rostliny uměly divit, už po předchozích dvou dnech by v němém údivu kroutily svými zkrácenými stébly, stvoly a lodyhami, co se to s nimi děje. K tomu večer i pěkně sprchlo.

Den čtvrtý – Následovalo sekání ostatních travních ploch v areálu.

Den pátý byl určen na odpočinek pro rostliny.

Den šestý vyšel na neděli. Po vzájemné dohodě jsme vyhlásili odpočinek pro lidi. Rostlinám by to asi bylo jedno, zato pracující mají nárok na klid, který vyžaduje i obecní vyhláška o omezení hlučných činností. Tím bylo rozhodnuto.

Den sedmý – Na řadu přišlo znovu sekání několika milimetrů porostu navíc, už třetí v řadě. V přistaveném kontejneru přibylo posečené zelené hmoty. Po opravě závlahového vozíku a natažení dlouhé hadice se celé odpoledne plocha kropila, aby tráva dostala potřebnou vláhu a mohla přijímat živiny a růst.

Den osmý – Paní zahradníková pokračuje v čištění okolku dráhy, přestože venku je pekelná výheň, v níž není rozumné, zdržovat se na přímém slunci. Asi by bylo lepší dnes zůstat doma v chládku, a to nejen kvůli výhni. Potvrdil to i náš zahradník. Přišel s nečekanou zprávou, která se sice přímo nedotýká stadionu, zato nás přiměla k úvahám o životě a smrti. Stala se mu toho dne na silnici nehoda, kterou sám nijak nemohl ovlivnit. V nákladním autě potkal protijedoucí vozidlo, z něhož se při míjení uvolnila část nástavby a zdemolovala kabinu jeho náklaďáku. Velká nepříjemnost a navíc spousta starostí a práce, o kterou zrovna nikdo nestojí. Sám vyvázl díky sloupku kabiny jen se šrámy a kousky skla v kůži. Podle jeho slov se podruhé narodil. Jestli bude za rok slavit, už je na něm a jeho rodině.

Den devátý – Porost se zalévá. Je dokončeno čištění okolku.

Den desátý – Je chuť sekat, ale v horku tráva ne a ne povyrůst. Došlo tedy alespoň na sekání ochozů menší sekačkou a čištění obrůstajících krajů umělých hřišť, přestože to nebylo v plánu. Pan zahradník je srdcař.

Den jedenáctý – Dnes se posekala tráva o dalších několik milimetrů. Po zálivce a sekání už je vidět změna k lepšímu. Trávník i přes úmorné vedro prospívá. Utěšeně houstne a zarůstají holá místa.

Den dvanáctý – Trávník má volno.

Den třináctý – Lidi mají volno, je neděle.

Den čtrnáctý – Začal nám příměstský tábor na stadionu. Přibylo pohybu dětí na ploše. Musíme si sladit noty. V plánu je odpolední a večerní zalévání.

Zde by měly Zprávy z trávy končit, vzhledem k původní dohodě o dvou týdnech péče. Kvůli k suchu se náš zahradník rozhodl prodloužit jeho starost o naše rostlinstvo, aby stihl to, co zamýšlel pro zlepšení stavu vegetace. Pro naše dobro mluví fakt, že to slíbil bez změny ceny. Čeká nás, či vlastně naši trávu na ploše, ještě vertikutace (prořezání drnů a půdy a vyčesání stařiny z porostu), a hnojení. A to se řekne, že je okurková sezóna. Takže jedeme směle dál.

Den patnáctý (úterý) – Paní zahradníková se dala do pletí krajů umělých hřišť, která si příroda pomalu a nenápadně, ale vytrvale, snaží vzít zpět.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.